Psalo se o nás

Šikana ve školách má svoji mladší sestru – kyberšikanu. Nadace O2 a občanské sdružení Aisis v těchto dnech zveřejnily výsledky nejnovějšího výzkumu fenoménu kyberšikany mezi českými dětmi, který mapoval situaci ve školách v posledním půlroce. Výzkum ukázal, že 10 procent dětí se v posledních šesti měsících stalo obětí kyberšikany.

Potvrdil také nepříliš velkou znalost tohoto pojmu mezi dětmi a zároveň jejich malý strach z kyberšikany. Výzkum také doložil souvislost kyberšikany s atmosférou a vztahy ve třídě a nízkou důvěru žáků se s tímto problémem svěřovat učitelům. Také vyvrátil zažitou představu anonymního agresora. 78 procent agresorů totiž navštěvuje stejnou třídu nebo školu jako jeho oběť.
Výzkum proběhl v rámci projektu Minimalizace šikany, který od roku 2005 pomáhá školám v boji proti šikaně, a zaznamenal názory dětí ve věku 8 až 15 let, tedy 3. až 9. třída základní školy na celém území České republiky. Analýza dat byla uskutečněna na vzorku 1004 respondentů, který reprezentuje 777 428 českých dětí. „Chtěli jsme zmapovat současnou situaci okolo kyberšikany,“ říká ředitelka Nadace O2 Ivana Šatrová.
Cílem kyberšikany je někomu ublížit nebo ho zesměšnit za použití elektronických prostředků. Je to úmyslné, nepřátelské chování, které se obvykle opakuje. Jednotlivec nebo skupina útočníků ubližuje takovým způsobem, že se oběť nemůže účinně bránit.
Kyberšikana jsou například hanlivé a urážlivé zprávy prostřednictvím SMS, MMS nebo internetu, zesměšňující nebo ponižující obrázky či videa posílané e-mailem nebo vyvěšené na webové stránce, blogy s cílem někoho zesměšnit, zesměšňování prostřednictvím komunitních sítí, zneužití identity oběti rozesíláním obtěžujících a urážlivých zpráv pod jejím jménem. Naopak se za kyberšikanu nedá považovat oprávněná kritika na internetu bez zlého úmyslu, bez nadávek a ponižování.
Výzkum zmapoval formy kyberšikany. Prostřednictvím mobilního telefonu (lživá, hanlivá SMS zpráva) probíhá 68 procent šikanování, chaty (ICQ, AOL) – 30 procent, e-maily – 29 procent, komunitními sítěmi (Facebook, Libimseti) – 14 procent. Vzhledem k prudkému rozvoji sociálních sítí se dá předpokládat, že se tento způsob kyberšikany bude zvyšovat.
Jak dopadla znalost pojmu kyberšikana? 39 procent dětí zná tento pojem a ví, co znamená, 15 procent si není jisto, zda ví správně, co vlastně znamená, 44 procent dětí tento pojem nezná. Je nutné počítat s tím, že reálný podíl dětí, které tento pojem opravdu umějí řádně vysvětlit, bude ještě nižší.
Pouze 18 procent respondentů uvedlo, že jim tento pojem vysvětlili ve škole, 11 procent dětí zná pojem z médií, 9 procent odjinud. Znalost tohoto pojmu a jeho porozumění roste hlavně s věkem dětí. Zatímco z dětí na prvním stupni nezná tento pojem celých 65 procent a dalších 15 procent si není jistých, u žáků 8. a 9. ročníků nezná tento pojem již jen 22 procent dětí a 14 procent si není jistých. Podíl školy na seznámení dětí s tímto pojmem je však stále relativně nízký. Pouze 29 procent dětí z 8. a 9. ročníků uvádí školu jako zdroj informací o pojmu kyberšikana.
Osobní zkušenosti s kyberšikanou v posledním půlroce na základě přečtené definice deklarovalo celkem 6 procent dětí. Při dotazování na jednotlivé způsoby obtěžování v posledním půlroce (e-mail, telefon, video, blogy apod.) celkový podíl dětí, které přišly do styku s některou z konkrétně jmenovaných forem kyberšikany, vzrostl na 10 procent.
Komu se děti s kyberšikanou svěřují? 40 procent kamarádům, 37 procent nikomu – nechávají si to pro sebe, řeší si to sami, 31 procent rodičům a pouze 8 procent učiteli. Jak děti kyberšikanu řeší? 37 procent obětí ignoruje agresora a odřízne se od něj (výměna SIM karty, změna e-mailu), 34 procent se kontaktuje s agresorem se snahou se domluvit, 26 procent dětí zapojí do řešení rodiče, 24 procent dětí zaútočí na agresora se snahou kyberšikanu vrátit, 10 procent případů řeší škola.
Výsledek výzkumu potvrdil, že kyberšikana souvisí s klimatem třídy. Pro vznik šikany i kyberšikany je klíčové postavení dítěte ve třídě, jak je ve třídě spokojeno a kolik má dobrých kamarádů.
Více než polovina dotázaných dětí již slyšela o případu kyberšikany učitele, 6 procent dětí uvedlo, že se případ kyberšikany učitele odehrál u nich ve škole, 7 procent dětí zná případ z jiné školy, 32 procent dětí zná nějaký případ z médií. Vnímavost k případům kyberšikany učitelů roste s věkem dětí. Videa zesměšňující učitele někdy zhlédlo 31 procent, chlapci výrazně více než děvčata.
Co může proti kyberšikaně dělat škola? Vzdělávat učitele, jak v této oblasti postupovat, a naučit je vyhledat pro šikanované dítě pomoc. Případně zapojit ICT pracovníka do preventivního programu. Nepodceňujte klima ve třídě, protože to je pro rozvoj šikany i kyberšikany určující. Sledujte spokojenost dětí ve třídě, mluvte o vztazích, seznamte děti s pojmem kyberšikana. Jděte dětem naproti – pokud si na některé ze sociálních sítí založíte svůj profil, může to být prostředek, pomocí něhož budete komunikovat s dětmi. Naučte děti využívat všechny softwarové blokace a ochrany technického rázu, mluvte s dětmi o tom, jak chránit svou identitu.
Projekt Minimalizace šikany nyní připravuje pro řešení kyberšikany materiály pro učitele. Do všech základních škol v České republice budou rozeslány během jara. Materiály by měly obsahovat návod, jak otevřít s dětmi diskuzi o kyberšikaně, jak nastavit pravidla ve třídě. Díky grantu MŠMT se o problematice kyberšikany do roku 2012 proškolí více než 600 učitelů.