Psalo se o nás

Panuje obecný názor, že škola nemůže zodpovídat za chování dětí mimo své zdi. Kyberšikana, která se odehrává ve virtuálním světě se jí tedy nemůže týkat. Do určité míry s tím můžeme souhlasit, výsledky výzkumu, který na téma Kyberšikana a české děti proběhl v rámci projektu Minimalizace šikany loni na podzim, nám však ukazuje i druhou stránku problému.

* Proč jsme výzkum prováděli?

Kyberšikana se stává se stále častějším kontaktem dětí s virtuálním světem problémem, o kterém my dospělí často víme jen málo. Abychom mohli školám, rodičům i dětem nabídnout informace a pomoc, potřebovali jsme nejprve zjistit, jak to vlastně s kyberšikanou mezi dětmi vypadá.

„Chtěli jsme zmapovat současnou situaci okolo kyberšikany,“ říká k tomu ředitelka Nadace O2 Ivana Šatrová. „Dá se předpokládat, že kyberšikana v budoucnosti dál poroste, tak jak porostou počítačové dovednosti dětí. A informace učitelů a přístup školy budou v tomto případě klíčové. Chceme proto školám pomáhat účinně se kyberšikaně postavit.“ Co je to kyberšikana? Na přesné defi nici se zatím nemohou dohodnout ani odborníci. Přesto jsme museli pro potřeby výzkumu nějakou ustavit. Udělali jsme to společně s Dr. Kolářem, odborným garantem projektu Minimalizace šikany. Cílem kyberšikany je někomu ublížit nebo ho zesměšnit za použití elektronických prostředků (např. SMS a MMS zpráv, videa, emailu, chatu nebo hanlivé webové stránky). Je to úmyslné, nepřátelské chování, které se obvykle opakuje. Jednotlivec nebo skupina útočníků ubližuje takovým způsobem, že se oběť nemůže účinně bránit. Co nám výzkum ukázal? Z výzkumu vyplynula celá řada zajímavých informací, ale vyberme jen ty nejzásadnější: Znalost pojmu kyberšikana je mezi dětmi velmi nízká 39% dětí zná tento pojem a ví, co znamená, 15% si není jisto, zda ví správně, co vlastně znamená, 44% dětí tento pojem nezná a jen 18% dětí uvedlo, že je s pojmem seznámili ve škole. OBĚTÍ KYBERŠIKANY JE 10% DĚTÍ osobní zkušenosti s kyberšikanou v posledním půlroce na základě přečtené defi nice deklarovalo celkem 6 % dětí při dotazování na jednotlivé způsoby obtěžování v posledním půlroce (e-mail, telefon, video, blogy apod.), celkový podíl dětí, které přišly do styku s některou z konkrétně jmenovaných forem kyberšikany, vzrostl na 10 %. Druhý údaj je významnější, i tady se ukazovala nízká míra porozumění tomu, co to vlastně kyberšikana je. KYBERŠIKANA SOUVISÍ S KLIMATEM TŘÍDY Pro vznik šikany i kyberšikany je klíčové postavení dítěte ve třídě (jak je ve třídě spokojeno a kolik má dobrých kamarádů). Nepříliš radostnou skutečností je, že 9% českých dětí se cítí spíše nespokojeno nebo velmi nespokojeno (to představuje zhruba 78.000 dětí v ČR) a 3% dětí nemají ve třídě kamaráda žádného (zhruba 23.000 dětí z ČR). S tím, jak se děti ve třídě cítí úzce souvisí i kyberšikana učitelů. To, že polovina dětí ve věku 14–15 let shlédlo alespoň jednou video zesměšňující nějakého učitele dokazuje, že zlepšovat pohodu ve třídě je i v zájmu učitelů. NEJMÉNĚ 78% AGRESORŮ JE ZE STEJNÉ ŠKOLY JAKO OBĚŤ Tento výsledek byl asi největším překvapením celého výzkumu. Do této chvíle se za jeden z typických znaků kyberšikany považovala anonymita pachatele. Ukázalo se, že to tak není. 51% agresorů je přímo ze třídy 27% je ze školy 22% - agresor zůstal anonymní nebo pro oběť neznámý To je druhý argument pro školy, aby se kyberšikanou zabývaly. Nabízí se i další – ukázala se úzká provázanost mezi kyberšikanou a šikanou tváří v tvář. Ten, kdo je obětí kyberšikany bývá obvykle i obětí šikany. A ta už se často na půdě školy odehrává. Co s tím tedy má dělat škola? Aby se škola mohla s šikanou i kyberšikanou vypořádat, musí vědět jak na to – v první řadě je potřeba své učitele v této oblasti vzdělat. Druhou stránkou je technická oblast – je dobré zapojit do preventivního programu ICT pracovníka, který snadněji navrhne cesty technického zabezpečení počítačové sítě ve škole. V této souvislosti musí škola vysvětlit dětem, jaká nebezpečí ve virtuálním světě hrozí a jak se mají chránit. Další možnou cestou je jít dětem naproti. Některým z učitelů je virtuální svět poměrně blízký – mohou si založit vlastní profi l na Facebooku. Vypadá to možná nepříliš pravděpodobně, ale učitelům, kteří se toho odvážili se povedlo dostat se k dětem trochu jinak. Ví teď lépe, co se ve třídě děje a někdy se dozví i to, co by jinak nezjistili. A nakonec to nejtěžší, ale nejúčinnější – budování dobrých vztahů. Ve škole, kde se žáci i učitelé cítí dobře, kde spolu mluví, nejen o zeměpise a matematice, ale i o tom, jak se jim vede, je pro vznik šikany jakéhokoliv druhu daleko menší prostor. Jak s tím školám pomůže projekt Minimalizace šikany? Připravujeme materiály pro učitele, kde je seznámíme s výsledky výzkumu, dáme jim návod, jak otevřít diskuzi o kyberšikaně s dětmi a poskytneme doporučení, jak nastavit pravidla ve třídě. Budeme je rozesílat na základní školy v České republice v průběhu roku 2010. Díky grantu MŠMT také pokračujeme ve vzdělávání učitelů – do roku 2012 projde cyklem seminářů více než 600 učitelů.

Výzkum proběhl na podzim 2009 Výběrový vzorek představuje reprezentativní vzorek dětí ve věku 8–15 let (3. – 9. třída ZŠ) na celém území ČR. Analýza dat byla uskutečněna na vzorku 1 004 respondentů vybraných na základě kvótního výběru. Tento vzorek reprezentuje 777 428 českých dětí. Výzkum byl realizován prostřednictvím tazatelské sítě MEDIARESEARCH. Výzkum byl financován Nadací O2