Psalo se o nás

První český výzkum kyberšikany mezi žáky ZŠ ukázal na zneužitelnost mobilů a internetu

Praha – Peklo může mít mnoho podob. Například kybernetickou. „Spolužáci mi psali hanlivé SMS a maily, jako že jsem špína zavšivená, ve škole do mě strkali, plivali na mě, až se to dověděla učitelka a řešila to,“ popsala jedna z tisícovky účastníků výzkumu mapujícího projevy kyberšikany na základních školách. Podobná sonda se v Česku uskutečnila poprvé.

Útočníci ze školy

„Šikana je ve své podstatě stále stejná, jejím cílem je někomu ublížit a ponížit ho. V poslední době se vlivem technického rozvoje mění její tvář a ze školních záchodků se přenáší do kyberprostoru,“ komentoval včera výsledky průzkumu psycholog Michal Kolář. Co to znamená v praxi?
Jak potvrdila sociologická data, školáci si velmi dobře rozumějí s technickými vymoženostmi. Bohužel mobily, maily, chaty či sociální sítě také zneužívají k systematickému psychickému tyranizování spolužáků. „Ukázalo se, že deset procent dětí ve věku osmi až patnácti let bylo oběťmi kyberšikany. Nejvíc nás překvapilo, že její původce většinou znají, plných 78 procent agresorů pochází ze stejné školy, polovina dokonce z téže třídy,“ dodává Ivana Šatrová, ředitelka Nadace O2, která projekt podpořila.

Nebezpečné hrátky

Teror přitom častokrát začíná poměrně nevinně. „Měl jsem případ dívenky, které spolužačka napsala urážlivý dopis. Poté, co se její rodiče obrátili o pomoc na matku autorky, se k útočnici přidala celá třída a zahrnula děvče nevybíravými SMS. Holčička se zhroutila a musela se dlouhodobě léčit,“ popisuje Kolář. Jindy zase puberťáci vymysleli spolužákovi virtuální lásku, kluk se do ní zamiloval a pak téměř neunesl prozrazení „habaďůry“. „Když se děti pouštějí do podobných akcí, vždy by si měly položit otázku, zda tím někoho nezraní,“ nabádá Kolář.
Typické je, že šikanovaní školáci se s problémem svěřují hlavně kamarádům, rodičům v 31, ale učitelům jen v osmi procentech. Podle Jany Udatné, manažerky projektu Minimalizace šikany, je nejdůležitější rozvíjet ve třídách přátelské a bezpečné prostředí. „Klíčové je stanovit si jasná pravidla a hranice, za něž nelze jít,“ uzavírá Udatná.
Zajímavý postřeh přidal Kolář, když uvedl, že nejhůř jsou na tom z pohledu šikany drahé soukromé školy. „Ty se nejvíc brání o ní mluvit, aby neodradily budoucí bohaté klienty,“ říká Kolář.