Psalo se o nás

Titulek: Komunikací proti šikaně
Pramen: Moderní vyučování
Rubrika: Ohlédnutí/koncepce učitele, str. 7
Datum: 2008-09-20

Ivana Šatrová - manažerka Nadace O2. V letech 1997 - 2007 pracovala ve společnosti Eurotel Praha jako specialista právní divize, posléze jako výkonná asistentka zástupce generálního ředitele společnosti Eurotel Praha. V roce 2002 začala pracovat pro Nadaci Eurotel a zároveň jako PR specialista v tiskovém oddělení spol. Eurotel. Od roku 2003 se věnovala výhradně řízení projektů Nadace, která se v roce 2007 přejmenovala na Nadaci O2 v souladu se změnou názvu svého zřizovatele, společnosti Telefónica. Vystudovala obchodní akademii v Praze, v současné době ukončuje studium na univerzitě v Hradci Králové, obor Mediální a komunikační studia. V roce 2005 absolvovala London School of Public Relations.

***

* Proč si Nadace O2 vybrala jako své téma šikanu?

Nadace O2 se již od svého založení v roce 2002 primárně věnuje zlepšování různých druhů komunikace dětí a mládeže. A šikana je především problémem komunikace a vztahů. V roce 2004 nás oslovil dr. Michal Kolář, přední odborník na problematiku šikany mezi dětmi, se žádostí o podporu první konference o školním šikanování. Obrovský zájem ze strany pedagogů o tuto konferenci nás přesvědčil, že šikana je téma, který není dlouhodobě a systémově řešeno, ale které se palčivě dotýká všech škol. Jako firemní nadace jsme se rozhodli využít naše možnosti a prostředky a přispět k řešení tohoto problému. Nadace O2 od svého založení rozdělila již více než 100 milionů korun na podporu dětí a mládeže. Nechceme však pouze rozdělovat finanční prostředky. Jedním z našich hlavních cílů je rovněž otevírat tabuizovaná témata ve společnosti a rozpoutávat veřejnou diskuzi, která povede k systémovým změnám a aktivitě příslušných odborníků.

* Jaké aktivity již na tomto poli vykonala?

Ve spolupráci s občanským sdružením Aisis a panem dr. Kolářem jsme sestavili dlouhodobý vzdělávací program pro celé pedagogické týmy základních škol. Program jsme nazvali Minimalizace šikany, vycházíme totiž z přesvědčení, že šikanu nelze nikdy úplně vymýtit, ale lze ji účinnými cestami snížit a také jí předcházet. Důležité však je, aby byla škola ochotna projít systémovými změnami a hlavně, aby spolupracoval celý pedagogický sbor včetně vedení školy. Tříletého pilotního programu se zúčastnilo 17 základních škol. Velmi si jejich aktivity a odvahy vážím, protože byly jedny z prvních, které se nebály přiznat, že chtějí problém šikany řešit. V tomto ohledu jsou velmi osvícené a daly veřejnosti a rodičům žáků jasný signál, že neberou šikanu na lehkou váhu a aktivně vytvářejí preventivní mechanismy. Vyvrcholením tříletého pilotního programu byla konference, kterou jsme uspořádali v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v listopadu 2007. Jsme velmi rádi, že se konference zúčastnili klíčoví odborníci z Ministerstva školství a sama konference měla veliký ohlas. Na konferenci byl rovněž položen základní kámen pro vznik Iniciativy proti šikaně, což je neformální seskupení klíčových odborníků a osobností, kteří usilují o účinné a systematické omezování výskytu šikany na školách.

* Jak se vám situace jeví zavažnou?

Šikana je téma, které v mnoha z nás vzbuzuje nejednoznačné pocity. Na jedné straně strach, obavy, otázky, jak je možné, že mezi našimi dětmi stále vzrůstá násilí. Na druhé straně se často setkávám také se zlehčováním a posměšky na toto téma. A v tom právě vidím velké nebezpečí šikany. Dovolte mi jedno srovnání. Pokud jako manažerka nadace řeknu, že pomáháme dětem s rakovinou, vždy se setkám s vážnými tvářemi, soucitem a jednoznačným postojem, že těmto dětem je potřeba pomoci. Když však řeknu, že pomáháme šikanovým dětem, velmi často se setkám s úšklebky a někdy i s vtipnými komentáři. Sama jsem se se šikanou na základní škole ve své třídě setkala a mnoho mých přátel i kolegů potvrzují své zkušenosti ze základní či střední školy. A nemusí se hned jednat o fyzické lynčování, stačí dlouhodobý psychický tlak, dlouhodobé posmívání, shazování, pomlouvání. Základní škola se tak pro mnoho jednotlivců může proměnit v psychický teror. A ze své zkušenosti mohu potvrdit, že učitelé ve většině případů vůbec netuší, jak se v dané situaci zachovat, často si těchto příznaků ve své třídě vůbec nevšimnou.

* Jakou přesně podobu má kampaň, co se v rámci kampaně všechno uskuteční? Proč volili tuto formu?

4200 základních škol v celé České republice obdrželo v přípravném týdnu sadu osvětových materiálů zaměřených na otevření diskuse na téma šikana a poskytnutí účinných rad a postupů. Naše tři hlavní cílové skupiny byly žáci, učitelé a rodiče. Všichni školáci od nás prostřednictvím svých základních škol získají malý dárek na začátek školního roku - rozvrh hodin, jehož součástí jsou rady a povzbuzení, jak se zachovat, pokud se setkají se šikanou, na koho se obrátit a motivace k tomu, aby hledali pomoc a nenechávali si to pro sebe. Rozvrhy jsme vytvořili zvlášť pro první a druhý stupeň, jsme si vědomi, že ke starším dětem musíme přistupovat jinak než k těm nejmenším, kde se však už šikana také může objevovat. Druhou sadou materiálů jsou plakáty pro učitele do sboroven - shrnutí hlavních znaků šikanování, prvotní rady a postupy, čeho si mají všímat, jak by měli postupovat a čeho se rozhodně vyvarovat, pokud mají podezření na šikanu ve své třídě. No a poslední sadou jsou letáky pro rodiče, které mohou využít učitelé při prvních třídnických hodinách. Ukazujeme rodičům, čeho by si měli všímat u svých dětí, jaké mohou být první příznaky naznačující, že jejich dítě může být šikanováno a co by v takovém případě měli dělat. Důraz klademe na prevenci, nechceme rodiče ani děti strašit, naopak se snažíme předat rady a pomoc dříve, než se vztahy ve školách v průběhu roku naruší. Věříme, že tato forma kampaně je v tuto chvíli nejúčinnější, chtěli jsme využít začátku školního roku, kdy se ve školách teprve nastavují mechanismy a tvoří se kolektivy a učitelé, děti i rodiče jsou ještě svěží a přístupni k otevírání podobných témat.

* Jaka jsou očekávání, jaký by kampaň měla mít dopad?

Věříme, že se zájem o tuto problematiku projeví v návštěvnosti webového portálu Minimalizace šikany, ve zvýšeném zájmu škol, učitelů a rodičů o radu a pomoc a snahu předcházet vzniku šikany, nikoliv ji pouze hasit, kdy už bývá často pozdě. Byli bychom velmi rádi, kdyby si učitelé a vedení škol začali připouštět, že šikana se týká opravdu každé školy, že předtím již nelze zavírat dveře a je nutné se tomu postavit čelem. Odmítám názor, že šikana je dnes moderní téma a že dříve nic takového neexistovalo. Šikana tu byla vždycky. Pouze jsme ji takto málokdy pojmenovali, většinou bohužel až v souvislosti s brutálními případy těžké šikany.

* Aby se situace zlepšila, co by měli dělat školy, žáci, učitelé?

Školy by se měly zapojovat do programů na tvorbu bezpečného klimatu školy, zaměřit se na vytváření bezpečného, otevřeného a komunikativního prostředí ve třídách, sledovat nepřímé znaky možného šikanování a neignorovat volání o pomoc dětí, které se na ně obracejí. A otevřeně komunikovat s rodiči. V tom všem jim mohou pomoci naši odborníci programu Minimalizace šikany a mohou se také obrátit na naši poradnu. Školy mohou požádat o účast v našem vzdělávacím programu Minimalizace šikany. Nyní hledáme pro školy cesty financování z evropských zdrojů.