Aktuálně

Že děti nepatří do výchovného ústavu, ale domů, to ví každý. Ne každý však dokáže svým dětem domov dát. Třeba proto, že ho sám nikdy nepoznal, že se mu do života připletly drogy či alkohol, případně z jiných, stejně závažných důvodů. Pak hrozí, že se děti dostanou do ústavní výchovy. Ale dá se proti tomu bojovat. Například s pomocí občanského sdružení STŘEP, které tápající tatínky a maminky učí všemu, co by měli dobří rodiče umět.

Jeden příklad za všechny: Zhruba před třemi lety přišla do sdružení STŘEP mladá devatenáctiletá maminka dvou chlapců. Byla k smrti vyděšená, protože se ze dne na den ocitla bez střechy nad hlavou. Bydlela se svým partnerem - otcem dětí - u jeho rodičů. V domácnosti však panovala přísná tchyně, která svého syna, jedináčka, zcela ovládala. Proti jeho vůli snachu i s dětmi vyhodila na ulici. Po dvou nocích v parku maminka pochopila, že situaci musí řešit. Naštěstí se obrátila na správné lidi. Odborníci ze sdružení STŘEP pomohli přesvědčit jejího otce, aby ji i s dětmi na tři měsíce ubytoval u sebe doma, a začali vyřizovat místo v azylovém domě. Mezitím se maminka pod vedením odborníků učila nejen rodičovským dovednostem, ale také jak hospodařit s penězi, vařit a starat se o domácnost. Nic z toho neuměla. V dětství žila s ostatními sourozenci v neúplné, ne příliš funkční rodině, a když jí bylo necelých šestnáct, přišla i o tento domov, když se její matka zbavila bytu za odstupné. Dívka pak musela odejít do rodiny svého přítele. Vedle autoritativní tchyně však neměla šanci "dospět" ani tam. Za rok a půl pobytu v azylovém domě naštěstí všechno zvládla a když pak dostala od obce byt, nastěhoval se k ní otec jejích dětí, s nímž celou dobu udržovala kontakt. Narodilo se jim třetí miminko a teď už záleží jen na nich, jak se jejich osud bude vyvíjet dál.

Tři cesty

Program sdružení STŘEP Děti do ústavů nepatří se skládá ze dvou, respektive tří projektů. Na pomoc nejmladším dětem a jejich rodičům se zaměřuje ranně intervenční projekt Dejte šanci šanci, který je víceméně prevencí před odebráním dětí z rodiny. Druhý projekt s názvem Doprovázení rodin se stará o případy, kdy už došlo k problémům a dítě má soudní dohled, nebo je podán návrh na ústavní výchovu. Třetí projekt pracuje s dobrovolníky, kteří docházejí do rodin a snaží se radou i pomocí přispět k zavedení a upevnění správných modelů chování a dovedností. Tato aktivita je ovšem v této chvíli u ledu. Nepovedlo se sehnat dostatek finančních prostředků na psychologické testy a odborná školení dobrovolníků. Škoda.

Pomoc pro všední den

K užitečným službám sdružení STŘEP se potřební lidé dostávají většinou díky doporučení sociálních pracovnic, opatrovnických soudů, případně prostřednictvím DROP INu, instituce, která pomáhá lidem závislým na drogách. Mezi nimi jsou i mladé gravidní ženy, a právě ty z velké části tvoří klientskou základnu projektu Dejte šanci šanci. "Pokud si chtějí dítě nechat, musejí být nejprve zařazeny do odvykacího programu. Nepracujeme s drogou, ale s rodičovskými dovednostmi," říká ředitelka sdružení STŘEP Věra Bechyňová, DiS. "Maminky se k nám často dostávají ještě před porodem, což je ideální. Máme ještě pár měsíců na to, abychom na něčem začali pracovat. Taky je musíme trochu poznat. Děťátko je křehká bytost a v první fázi nám každý může napovídat co chce. Největší zoufalství je, když přijde maminka den po porodu, jen si k nám odskočí z porodnice. Za tři čtyři dny by měla jít domů a my za tak krátkou dobu většinou nejsme schopni žádnou konkrétní pomoc zorganizovat. Nejsme tady od toho, abychom maminku zahrnuli právními radami, zastupovali ji u soudu. Jsme tu, abychom připravili podmínky pro děťátko tak, aby se o ně mohla v klidu starat."

Radit se musí umět

V ranně intervenčním programu pomáhá pracovníkům sdružení STŘEP příroda. Maminky jsou hodně mladé, schopné se učit, a navíc hormony, které tělo produkuje v období mateřství, podporují touhu pečovat o vlastní dítě. Horší je to v rodinách, které už mají pevně zažité chybné modely chování, o nichž se domnívají, že jsou normální. "Tito rodiče sami často pocházejí z problémových rodin nebo z výchovných ústavů, jsou většinou starší, takže upravit podmínky v rodině je složitější," podotýká Věra Bechyňová. "Není jednoduché zajistit u nich potřebné dovednosti, naučit je uplatňovat výchovné strategie, způsoby komunikace, aby se odstranily ty závady, pro které bylo dítě z rodiny odebráno, nebo mu odebrání hrozí."

Intervence odborníků ze sdružení STŘEP je bezesporu užitečná, nicméně ne každý dokáže pomoc přijmout. I dobré rady je třeba nabízet odpovídající formou. Všichni zaměstnanci STŘEPU jsou si toho vědomi a snaží se o citlivý a individuální přístup. "S rodinami uzavíráme dohodu o poskytování služeb, bavíme se s nimi o tom, jaká mají práva a povinnosti, jestli si mohou stěžovat a jakou cestou. Rodina předem ví, že jsme povinni o ní soudu, sociální pracovnici, policii a mediační a probační službě podávat zprávy, i když s jejich obsahem nemusí souhlasit. Nicméně jim garantujeme, že si zprávy budou moci předem přečíst a že si je navzájem vysvětlíme."

Oceněný STŘEP

Někdy se stane, že situace v rodině se i přes veškerou snahu odborníků a institucí nezlepší a dítě přece jen odejde do ústavní výchovy. Důležité nicméně je, že když rodiče opravdu chtějí skutečnost změnit, mohou. Cesta k nápravě je otevřená pořád, dítě se může do rodiny kdykoli vrátit. Znamená to ovšem spoustu mravenčí práce, která ne vždy dochází ocenění. Ale někdy zase ano.

Loňského 24. listopadu proběhlo v Klášteru minoritů svatého Jakuba v Praze na Starém Městě slavnostní předání Ceny Nadace Eurotel. Tuto mimořádnou cenu spojenou s částkou jeden milion korun uděluje Nadace Eurotel každoročně. Snaží se tak upozornit na novátorské myšlenky a charitativní projekty, které bývají iniciátorem společenských změn. Ocenění tentokrát získalo právě občanské sdružení STŘEP.

Více na www.strep.cz

Text: Lucie Hniličková